Šachový týdeník

Praeceptor Germaniae

[07.03.2012 00:00:00] - Na žebříčku těch nejpopulárnějších a nejcharismatičtějších šachistů 20. století se většinou nevyšplhá vysoko. Ke jménu rodáka z Vratislavi a doktora medicíny totiž bývá často automaticky přidáváno označení „dogmatik“. Málokdo by ale mohl zpochybňovat jeho obří přínos šachu. Poučky, které aplikoval před více než sto lety, následují hráči dodnes. Hráči se řídí tím, co jim předávali jejich trenéři, aniž by si často uvědomili, kde kořeny trenérských rad vyrostly. Namátkou: „Slabinu je třeba obsadit figurami, ne pěšci.“ „Ve věžové koncovce musí být věž aktivní. Patří za volného pěšce, ať už za vlastního, nebo za soupeřova.“ „Jedna špatně umístěná figura znamená, že je celá pozice špatná.“ Tarrasch vycházel ze zásad vypracovaných Wilhelmem Steinitzem, snažil se však zásady „nové školy“ dále rozvíjet. Přejal zásady o důležitosti centralizace či důležitosti dvojice střelců, neliboval si však tak jako Steinitz ve stísněných pozicích, které označoval za zárodek prohry. Více zdůrazňoval aktivitu a prostorovou převahu. Siegbert Tarrasch se prosadil mezi nejlepší světové hráče již na počátku 90. let 19. století. roce 1893 remizoval v zápase s Michailem Čigorinem. Uspěl na turnajích ve Vídni (1898), Monte Carlu (1903) či Ostende (1907). V roce 1908 se dostal k zápasu o světový trůn, s mistrem světa Emmanuelem Laskerem ale zvítězil jen třikrát, pětkrát remizoval, osmkrát odešel poražen. Více se o Siegbertu Tarraschovi dočtete v 10. čísle Šachového týdeníku.

| Kubeczka Aleš | zobrazeno(1599x)