ukázka z autobiografie

Sám si to nepamatuji
(ukázka z autobiografie z připravované knihy velmistra Navary)

Sám si to nepamatuji, ale podle důvěryhodných zdrojů jsem se narodil 27. 3. 1985. Můj otec byl už tehdy matematikem a vysokoškolským pedagogem. Má matka již tehdy byla zubní lékařkou. U těchto povolání potom víceméně setrvali. Já jsem už při narození neměl žádnou pořádnou práci a také u mě to tak zůstalo dodnes. Od té doby uplynulo mnoho času. Prošel jsem asi 19 lety školní docházky, což na mně samozřejmě muselo zanechat určité následky. Mnoho jsem se ve škole naučil, ale velmi mnoho jsem toho také zapomněl. V tom pokračuji dodnes. Od svých pětadvaceti let jsem profesionálním šachistou na plný úvazek. Je otázkou, zda se toho oproti dřívejšku změnilo hodně, anebo málo, ale toto téma zde nebudu rozebírat.

Jelikož tato kniha je věnována šachu, pokusím se stručně napsat svůj šachový životopis. Nekladu si nárok na úplnost. Pokud znáte můj styl komentování partií, jistě pochopíte, že kdybych se snažil popsat každý detail své zatím nedlouhé kariéry, vyprodukoval bych dlouhou, chaotickou a nudnou knihu. Sami můžete posoudit, nakolik se mi podařilo dosáhnout tohoto cíle.

Šachy jsem začal hrát v šesti letech, když mi babička půjčila knížku. Prý jsem trochu zlobil, protože jsem se nudil. Babička říká, že ta knížka zahrnovala více společenských her, ale já mám pocit, že se jednalo o knihu Šach - Mat, pravděpodobně z edice Oko. (To byly takové ty pěkné malé knížky pro mládež.) Tento spor asi nebude rozluštěn, protože předmětu doličného - své první šachové knížky - jsem se už v dětství zbavil. Nemohu tedy posoudit její šachovou a didaktickou úroveň, ale mně rozhodně hodně pomohla. První přečtená knížka by měla být napsána tak, aby nezůstala zároveň tou poslední. Měla by nejen seznámit s pravidly, ale také zaujmout a poučit. Já jsem v tomto ohledu měl štěstí.

Zmíněné štěstí se mě drželo i nadále. Když rodiče poznali, že můj zájem o šachy je vážný, rozhodli se mě zapsat do šachového kroužku. Otcův kolega z práce, prof. Pavel Pták, silný praktický i korespondenční šachista, otci doporučil oddíl TJ Bohemians Praha. Poprvé jsem přišel do kroužku mezi úplné začátečníky, které vedla slečna Palatková. Brzy se ukázalo, že tam svou výkonností nepatřím, takže na druhou lekci jsem už přišel mezi mírně pokročilé. Kroužek vedl pan Zdeněk Müller, milý pán důchodového věku a držitel první výkonnostní třídy. Zjevně měl pedagogický talent, protože z tehdejších přibližně sedmi žáků se jeden stal velmistrem, jeden mezinárodním mistrem (Jiří Jirka) a jeden zatím "jen" mistrem (Jan Sodoma). Pokud vím, ukazoval nám různé klasické partie i efektní kombinace, nechával nás také hrát mezi sebou. Nejlépe tehdy hrál Jiří Jirka, který byl téměř o dva roky starší než já (což mimochodem platí dodnes) a v republikovém měřítku už tehdy dosahoval úspěchů. Už tehdy jsem věnoval šachu velmi mnoho času a se zájmem jsem četl různé šachové knížky. Řadu partií, ukazovaných v kroužku, jsem znal. Jiné jsem neznal, ale přesto jsem často dokázal rychle objevit správný taktický obrat, takže si pan Müller i další mysleli, že daný příklad znám.

Talent jsem nesporně měl, v turnajích jsem se ale neprosazoval tak snadno. Poprvé na mé nadání upozornil pan Jiří Daniel, známý trenér z Rychnova nad Kněžnou, na polofinále mistrovství Čech do 10 let v roce 1992. Tehdy mi ještě nebylo osm a utkával jsem se i s hráči o dva roky silnějšími. Výsledné čtvrté místo bylo pěkné, o žádný velký úspěch se ale nejednalo. V roce 1994 jsem vyhrál MČR do deseti let. Když jsem o rok později nabral 9 bodů z 9 partií, bylo rozhodnuto, že namísto mistrovství republiky budu hrát už jen zápas o postup s vítězem své kategorie.

Do té doby se ale událo i dost jiných věcí. Mým prvním osobním trenérem byl KM Antonín Ambrož. Po nějakém čase mě začal trénovat KM Miloslav Vanka a díky iniciativě několika lidí se podařilo domluvit i tréninky s GM Luďkem Pachmanem. Ten většinu času trávil v Německu, takže tréninků se neuskutečnilo mnoho. Pan Pachman ale ke mně, k mým rodičům i k ostatním byl velmi vlídný, za tréninky od nás nechtěl žádné peníze a byl rád, když jsem ho upozornil na chybu v některé z jeho knížek. Těch napsal velmi mnoho a mně v mém šachovém vývoji výrazně pomohly. Za TJ Bohemians Praha jsem tehdy nastupoval v dorostenecké lize v jednom družstvu s Jiřím Jirkou a Lukášem Černouškem, s nimiž jsme se často potkávali také na reprezentačních soustředěních. Byl jsem tehdy tak trochu enfant terrible. Mou vášeň pro bleskový šach mí kamarádi sdíleli, až s věkem jsem ale v plné míře pochopil, že ne každému se chce blicat od šesti hodin ráno...